SPACE ADVENTURER 5 - 2dreamers

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

PŘÍBĚHY
Skutečný meteor ...

Úterý 20. února 1962 bylo na Cape Canaveral poměrně příjemným dnem. Teploty se držely kolem dvacítky a přes jemný přímořský opar panovala dohlednost přes 15 kilometrů. Na obzoru se nevyskytovala žádná výrazná oblačnost, nebe mělo modravě olověnou barvu a zdálo se, jako by k sobě nahoru zvalo dalšího odvážlivce v jednom z podivných hřmících strojů, které z tohoto výběžku Floridy občas vzlétaly.
A jeden z odvážlivců se v těch chvílích skutečně chystal vzlétnout nejen do modravé oblohy, ale také do amerických učebnic dějepisu. John Glenn měl jako první Američan oblétnout Zemi na orbitální dráze. Oproti svým dvěma předchůdcům, kteří vykonali pouhé balistické skoky, měl nyní okusit orbitální střídání dne a noci a strávit několik hodin ve stavu mikrogravitace. Na svou příležitost čekal dlouho, byl náhradníkem Ala Sheparda a Guse Grissoma a ani teď, když měl konečně vesmír na dosah, mu štěstí nebylo nijak příznivě nakloněno. Původně byl jeho start naplánován na polovinu ledna, neustálé odklady však datum posouvaly stále více doprava. Odkladů bylo nakonec tolik, že někteří začali pochybovat o tom, zda Glennovy nervy jsou vůbec schopny vydržet takovou emocionální zátěž. Pro Glenna samotného ovšem nebyly napjaté momenty a dlouhodobý stres ničím novým...
John Herschel Glenn, jr. se narodil 18. července 1921 v Cambridge v Ohiu, za své domovské město však považuje New Concord, kde strávil podstatnou část svého dětství. Od mládí inklinoval k technice a nebylo proto překvapením, že po absolutoriu střední školy zamířil na Muskingum University, kde studoval všeobecné inženýrství. Když Japonsko napadlo Pearl Harbor, Glenn se dobrovolně přihlásil do U.S. Army Air Corps (předchůdce dnešního USAF). Protože však Air Corps nejevily zájem, Glenn zkusil námořní letectvo, které mladíka přijalo. Po absolvování základního leteckého výcviku jej nakonec „zlanařila“ námořní pěchota.
Právě ve službách námořní pěchoty Glenn na letounu Corsair odlétal 59 bojových misí v jižním Pacifiku. O pár let později, tentokrát už na proudovém F9F Panther, se John Glenn vydal do války znovu, tentokrát do Koreje. Posléze Panther vyměnil za modernější F-86 Sabre. Právě na Sabru se mu před uzavřením příměří podařilo sestřelit tři MiGy-15. Během devadesáti bojových misí si vysloužil od přátel lehce posměšnou přezdívku „Magnet Ass (magnetická zadnice)“ pro nevítanou schopnost přitahovat na sebe střely nepřátelské protiletadlové obrany.
Po návratu z Koreje Glenn podal přihlášku do školy zkušebních pilotů US Navy, kterou úspěšně absolvoval v roce 1954. O čtyři roky později se zapsal do povědomí širší veřejnosti, když s letounem F8U Crusader provedl první supersonický přelet území Spojených států. Cesta ze západního pobřeží na východní mu trvala necelé tři a půl hodiny. Ještě větší popularitu si pak získal coby účastník jednoho z dílů tehdy velmi oblíbené televizní soutěže „Name That Tune“. Zajímavou shodou okolností byl tento díl živě vysílán 4. října 1957, tedy v den, kdy Sovětský svaz vypustil první umělou družici. Aniž to Glenn tušil, jeho další osud bude pevně svázán právě s vesmírem.
Na začátku roku 1959 začala nově vzniklá agentura NASA provádět tajný výběr vhodných kandidátů do prvního oddílu astronautů. Po absolvování vyčerpávajících testů, prověrek a pohovorů agentura v dubnu představila sedm nových amerických hrdinů, kteří měli Ameriku dovést za práh kosmu. Mezi oněm sedmi muži byl i John Glenn...
Se svým úsměvem s dolíčky, modrýma očima a vzorným životním stylem (od roku 1943 byl ženat s Annie, rozenou Castor, spolu mají dvě děti a i po sedmi dekádách zůstávají vzorným manželským párem) byl Glenn dokonalým prototypem „pravého amerického chlapce“. Pod plakátovou fasádou se však skrývala dokonalá disciplína, břitký intelekt, ostré lokty a také politické ambice. Glenn měl mnoho vlivných známých a proto když měly být v lednu 1961 oznámeny nominace pro první mise, v koutku duše očekával, že právě on bude tím prvním. Nakonec však volba padla na neméně ambiciozního Alana Sheparda.
Role náhradníka pro první dvě mise přiměla Glenna k nebývalé aktivitě: hned druhého dne napsal dopisy svým nadřízeným i známým v politických kruzích. Moc přátel si tímto postupem neudělal a nadřízení mu jeho kampaň promptně zarazili. Glenn se tedy musel pouze zpovzdálí dívat, jak na první suborbitální let startuje Alan Shepard a na druhý let Gus Grissom. Jako dokonalá náplast na poraněné ego mu však posloužila nová nominace: byl určen jako první Američan, který vykoná plnohodnotný orbitální let.
Nyní se psal 20. únor 1962 a když se raketa Atlas 109D s Glennem v kabině Mercury, pojmenované „Friendship 7“ konečně zvedla k modré obloze, život v USA se téměř zastavil. Celá země sledovala přímý televizní přenos. Nový americký hrdina po navedení na orbit ohlásil: „Zero G and I feel fine! (Nula géček a cítím se dobře!)“. V plánu byly tři oblety Země a přistání v Atlantiku. Ovšem během druhého obletu se v zákulisí začala odvíjet krize, jež hrozila přerůst v katastrofu.
Na jedné z konzol řídicího střediska se rozsvítila kontrolka, oznamující, že tepelný štít kabiny se uvolnil. Vedení mise se rozhodlo, že Glennovi nebudou nic prozrazovat, protože nastalou situaci tak jako tak nemá možnost ovlivnit. Nenápadnými dotazy se středisko ujišťovalo, zda je spínač uvolnění tepelného štítu na Glennově přístrojovém panelu ve správné poloze. Glenn odpověděl kladně a když k němu posléze směřovaly další otázky, domyslel si, že se děje něco velmi vážného. Situace byla kritická. Pokud by byl štít skutečně uvolněn, kabina i s Glennem by shořela během sestupu atmosférou.
Nakonec řídicí středisko doporučilo ne zcela standardní postup – brzdicí rakety, jež kabinu zážehem nasměrovaly zpět do atmosféry, bývaly po splnění své funkce odhazovány. Tentokrát je však Glenn neměl odhodit, protože, jak všichni doufali, vyhořelé rakety přidrží štít na místě, dokud jej nezafixují aerodynamické síly. Přestože se Glenn opakovaně dotazoval, z jakého důvodu má tento postup použít, středisko mu odmítalo dát odpověď.
Čtyři a půl hodiny po startu se Friendship 7 s Glennem začala nořit zpět do hustých vrstev atmosféry. Za okénkem zuřilo inferno o teplotě několika tisíc stupňů Celsia a Glenn se mohl pouze dívat a doufat, že vše přežije ve zdraví. Spojení se střediskem bylo podle očekávání přerušeno oblakem rozžhaveného plazmatu, které kabinu obklopilo.
V řídicím středisku bylo napětí téměř nesnesitelné. Nikdo netušil, zda Glenn v těchto okamžicích ještě žije, nebo se právě nyní stává první obětí profese astronauta. Po nekonečném čekání a marném volání do prázdného éteru se náhle v rádiu ozvalo zachrastění a po chvíli se ozval hlas, ve který všichni doufali: „Slyším vás jasně a čistě! Jak jste na tom vy?“ Glennův kolega Alan Shepard, který měl na starosti komunikaci, s ulehčením odpověděl: „Slyšíme tě výborně! Jak se cítíš?“ Glenn opáčil: „Můj stav je dobrý. Hochu, to byl ale skutečný meteor!“
Let Friendship 7 skončil šťastným přistáním do vln Atlantiku necelých pět hodin po startu. Jak se posléze ukázalo, za celou krizí stála jedna malá porouchaná součástka, jejíž vinou byl ve středisku indikován falešný signál. Štít byl ve skutečnosti naprosto v pořádku a Glennovi žádné nebezpečí nehrozilo. Přesto však způsob, jakým si dokázal udržet chladnou hlavu v potenciálně katastrofické situaci, učinil dojem na všechny zúčastněné i na veřejnost.
Jako první Američan na orbitu byl Glenn příliš cennou osobností, než aby byl znovu nominován pro kosmický let. Rozhodl se tedy zkusit štěstí v politice a v roce 1974 se stal senátorem Demokratické strany za stát Ohio. Jeho kariéra v Senátu trvala až do roku 1999. Na vesmír však v žádném případě nezanevřel.
Když se 29. října 1998 zvedal z rampy raketoplán Discovery k misi STS-95, v jeho kabině byl i John Glenn. Po šestatřiceti letech se vracel do vesmíru, aby se stal objektem geriatrických studií a experimentů. Ve věku 77 let se tak stal nejstarším člověkem, který nahlédl za brány atmosféry. Tento primát si drží do dnešních dní. A i když není vyloučeno, že o něj v budoucnu přijde, zůstane John Glenn navždy hrdinou v pravém slova smyslu, stejně jako další muži a ženy, jež nám pomáhali prošlapávat cestu do vesmíru.

Ondřej Šamárek

 
 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky