Space Adventurer 3

Alexej Archipovič Leonov se narodil 30. května 1934 v Listvjance jako osmý z jedenácti dětí. V době stalinských čistek byl jeho otec křivě obviněn a uvězněn. Po prokázání neviny a propuštění se celá rodina přestěhovala do Kemerova. Zde začal malý Alexej navštěvovat základní školu a učitelé objevili jeho výtvarný talent. V té době se Alexej setkal s vojenským pilotem, jehož vystupování a uniforma mu učarovaly. V roce 1947 se Leonovovi opět přestěhovali, tentokrát do Kaliningradu. Zde se Alexej rozhodl pro studium na výtvarné akademii v Rize. Bohužel náklady na studium a ubytování dalece přesahovaly možnosti Leonovových. Zklamaný Alexej se proto upnul na své dětské sny a rozhodl se pro dráhu pilota. Na malování však nezanevřel - provází jej celý jeho život. 

V září 1953 byl přijat do prvního ročníku letecké přípravky v Kremenčugu. Zde v lednu 1955 poprvé letěl s instruktorem a již v květnu absolvoval svůj první sólo let. V témže roce začal s dvouletým výcvikem na proudového stíhače v Čugujevu na MiGu-15. 30. října 1957 zakončil výcvik s vyznamenáním a nastoupil k 10. gardové divizi, která sídlila v Kremenčugu. Vzhledem ke svým schopnostem při řešení krizových situací byl na podzim roku 1959 pozván do Ústředního institutu letecké medicíny na testy pro budoucí oddíl kosmonautů. Zde se seznámil s Jurijem Gagarinem a začalo tak dlouholeté přátelství. Leonov s Gagarinem testy prošli a spolu s další osmnáctkou úspěšných adeptů jim byl prozrazen pravý důvod testů – dobývání vesmíru. 

V březnu 1960 začal v Moskvě výcvik oddílu budoucích kosmonautů. Výcvik byl velmi náročný jak na obrovské množství informací, tak na zažití poznatků v praxi. Zároveň byl velký důraz kladen na fyzickou přípravu. V květnu 1960 bylo z programu přeřazeno na „vedlejší kolej“ 14 pilotů včetně Alexeje Leonova (důvodem byl jeho vzrůst, byl příliš vysoký pro katapultovací křeslo Vostoku). I přesto se Alexej podílel na prvním letu – ze stanice na Kamčatském poloostrově zajišťoval komunikaci s Gagarinem během letu, když byl v dosahu radiových ultrakrátkých vln.

V září 1961 Alexej zahájil studium Žukovově akademii. Koncem roku 1961 složil spolu s dalšími absolventy dílčí zkoušky a mohl začít užívat titul kosmonaut. Začátkem roku 1964 byly zrušeny všechny plánované lety Vostoků a mise nových Sojuzů, na kterých se měl Leonov podílet. Důvodem byl plánovaný americký program Gemini, kterým by Američané v souboji o dobývání vesmíru Sověty o značný kus předstihli. 3. března 1964 byl oficiálně zahájen program Voschod, který měl umožnit let vícečlenné posádky s možností výstupu do volného prostoru. 

Původní kabina Vostoku byla přepracována, křesla kosmonautů byla otočena o 90°, přibyl záložní brzdící motor a vzhledem k nedostatku místa pro katapultážní křesla byl vyvinut systém pro měkké přistání celé kabiny. To v realitě znamenalo, že v případě potíží během startu byla záchrana kosmonautů vlastně nemožná. Závod č. 918 (pozdější NPP Zvezda) vyvinul přechodovou komoru Volga, skládající se z nafukovacích segmentů. Toto řešení umožnilo složení komory během startu a její rozvinutí na oběžné dráze. Stejná firma zhotovila skafandr pro pobyt ve volném prostoru – Berkut. Na počátku roku 1965 byla určena posádka letu, při kterém měl proběhnout první výstup do volného prostoru. Velitelem letu se stal Pavel Běljajev a druhým kosmonautem byl Alexej Leonov. Test bezpilotního Voschodu však nedopadl zcela podle plánu a nebylo během něj možné otestovat odhození přechodové komory. Znamenalo to buď se zpozdit s pilotovaným letem zhruba o rok, než bude připraven nový Voschod pro test, nebo letět bez testu odhození přechodové komory. Zvítězila druhá možnost. 

18. března 1965 v poledne místního času se odlepila z Gagarinské rampy legendární „semjorka“ s Voschodem-2 na špici. O pár minut později byla loď na oběžné dráze. Výstup do volného prostoru se měl uskutečnit během druhého obletu, času tedy nebylo nazbyt. Po pečlivých přípravách nadešla Leonovova velká chvíle. V 8:34:51 UT dostal povolení k otevření venkovního poklopu. Vysoukal se z komory a jako první člověk plul volně vesmírem. Čas však rychle utíkal a po několika minutách bylo třeba vrátit se do lodi. Ovšem na Zemi přímočarý a jednoduchý postup byl ve vesmíru náhle obrovským problémem. Leonov zjistil, že se skafandr mírně nafoukl, takže nedosáhl do špiček rukavic a byl velmi neohrabaný. Navíc se nedokázal nasoukat zpět do přechodové komory. Bylo nutné riskantním postupem snížit tlak ve skafandru a teprve potom se Leonovovi podařilo vplout dovnitř (proti předpisům po hlavě), udělat kotrmelec tak, aby se do kabiny dostal nohama napřed a zavřít vnější poklop. Skončila tak první EVA, trvala 23 minut a 41 sekund ve vakuu a z toho 12 minut a 9 sekund mimo loď. Leonov byl vyčerpán a podle lékařů neměl daleko ke kolapsu (po přistání vylil ze skafandru několik litrů potů). Následovala celá řada problémů. Odhození komory udělilo lodi vyšší rotaci, než konstruktéři předpokládali. Poté v kabině došlo ke zvýšení parciálního tlaku kyslíku a celkového tlaku. Situace se naštěstí sama stabilizovala, ovšem to nebylo všechno. Vinou selhání orientačního systému bylo třeba brzdicí zážeh provést ručně a došlo tak k odložení návratové sekvence o jeden oblet. Vinou dalšího zpoždění při manuální iniciaci brzdicího zážehu Voschod-2 minul plánovanou přistávací oblast o 368 kilometrů. Po dramatickém průletu atmosférou přistáli Běljajev s Leonovem 19. března v 9:02 UT v oblasti města Perm. Skončil tak let trvající 26 hodin a 2 minuty. Kosmonauti přistáli v hustém lese v hlubokém sněhu. Trvalo tři dny, než byli vyzvednuti záchrannými jednotkami. Díky historicky první EVA vstoupil Alexej Leonov ve svých 30 letech mezi legendy a doufal, že se do vesmíru brzy vrátí. 

Trvalo dlouhých deset let, než se Leonov do vesmíru opět podíval. Byla to léta naplněná nejen prací, ale i zastavenými projekty a zmařenými plány, a bohužel i odchody nejbližších přátel. V lednu 1966 zemřel Sergej Pavlovič Koroljov. 23. dubna 1967 přišel při prvním pilotovaném testovacím letu lodi Sojuz o život Vladimir Komarov a 27. března 1968 zahynul při cvičném letu na MIGu15-UTI Jurij Gagarin. 10. ledna 1970 zemřel po komplikacích vředového onemocnění Pavel Běljajev. 

V roce 1973 pro Leonova doba půstu skončila: Alexej byl jmenován velitelem letu Sojuzu pro mezinárodní misi Sojuz/Apollo, jeho palubním inženýrem měl být Valerij Kubasov. 15. července 1975, po dlouhých letech čekání a protivenství osudu, byl Alexej Leonov opět na cestě do kosmu. O dva dny později se otevřely poklopy Sojuzu a Apolla a poprvé v historii si dosavadní rivalové podali ve vesmíru ruce…

Generál Leonov je živoucí legendou a i když do vesmíru už létat nemůže, příběhy jeho kosmických cest dodnes ožívají na malířských plátnech pod tahy jeho štětce…

Zdroj: www.kosmonautix.cz