motto:
„A František vjel do Farinových zatáček ještě přesněji, odvážněji, už nejel pro lidi, ale pro sebe, jel skoro ve stopách té představy, jak se vůbec má jezdit, jen pro tu rozkoš, hvízdat si to po hranici života. A Osud mu taky dneska přál. Cítil to ve všech pohybech. Také diváci se vzpamatovávali a už se tak nebáli, když viděli tu jistotu. Poslední kolo jel František Šťastný takovým tunelem, údolím vystlaným z jásotu hrdel, rukou, kapesníků a všeho ostatního, čím jen se dá vyjádřit nadšení. A tak místa k sezení, jakmile se přiblížil, měnila se v místa k stání.„
Bohumil Hrabal v povídce
„Smrt pana Baltisbergera“
Motocyklový závodník František Šťastný se narodil 12. listopadu 1927 v Kochánkách nedaleko Benátek. Kdyby to byly Benátky na břehu Jaderského moře, pravděpodobně by František jezdil ve stáji hraběte Agusty a pravděpodobně by se stal mistrem světa. Protože se ale jednalo o Benátky nad Jizerou, prožil František svojí závodní kariéru, až na malé výjimky, v sedlech motocyklů Jawa. Dosáhl s nimi vynikajících úspěchů. Stal se pětkrát Mistrem Československa, zvítězil ve čtyřech Velkých cenách mistrovství světa v konkurenci jezdců, jakými byli Surtees, Agostini, Hailwood nebo Redman, v celkovém hodnocení tohoto seriálu skončil pětkrát na čtvrtém místě a v roce 1961 byl dokonce druhý. Na nejvyšší ze stupňů vítězů ale nikdy nedosáhl.
K tomu poslednímu krůčku chyběl Jawám oproti konkurenci o něco málo větší výkon, o něco málo větší rychlost a o dost větší spolehlivost. V šedesátých letech minulého století bylo v Československu velmi obtížně sehnat špičkový materiál, pomocí kterého by se daly zmíněné nedostatky odstranit. Žádosti o uvolnění valutových prostředků, potřebných na jeho zakoupení, končily většinou na stolech a posléze v odpadkových koších nejvyšších stranických představitelů. Dolarů byl ve státní kase zoufalý nedostatek.
Všechna svá vítězství by byl František ochotný vyměnit za jedno jediné. Jeho posedlost se jmenovala Tourist Trophy. Šedesátikilometrový okruh na ostrově Man ho fascinoval. Vybojoval zde několik třetích míst a přežil hrůzostrašnou havárii, když se mu v rychlosti okolo 230 km/h zadřel motor. V roce 1967 se dostal na titulní stranu publikace, vydané ke stému výročí tohoto pekelného závodu. Jeho sen o jednom, jediném vítězství na Manu se ale nikdy nesplnil.
Závodění dal František úplně všechno, a když po ukončení kariéry dostal v Jawě výpověď, zůstal bez prostředků. Aby mohl zaplatit bydlení a koupit si jídlo, jezdil s redaktorem Karlem Březinou po besedách. Později František komentoval, většinou s Lubošem Pecháčkem, sportovní motoristické přenosy v Československé televizi.
František Šťastný zemřel 8. dubna 2000.
Františku děkujeme a stále vzpomínáme.
Text: Jiří Fryje